Československé ženy
Language Selection: Česky English po russki
 home page  Site Map  Contact Us

Medailonky / Albrechtová (Křikavová) Helena

 

Helena Albrechtová provdaná Křikavová

 

Zařazení
Intendance (3. čs. sam. brigáda, 1. čs. arm. sbor v SSSR)
Datum a místo narození
1. ledna 1923
Podhájce (Polsko,Volyň)
Datum a místo úmrtí
 
 
Národnost
Česká
Vyznání
Pravoslavné / po návratu do Československa přijala českobratrské vyznání
Kmenové číslo, datum a místo odvodu
13.436/ž
10. června 1944
Kamenec Podolský
Hodnost na konci války / dnešní hodnost

 Vojín

Rotný vz.
Řády a vyznamenání
Polská medaile VIRTUTI MILITARI zaslužonym na polu chwaly, Dukelská pamětní medaile, Čestný odznak za záslužnou činnost v čs. svazu protifašistických bojovníků 14. 4. 1975. Ukrajinská medaile 10.3.1994, Medaile Georgije Žukova 19.2.1996, Čestná medaile ČSBS– Zasloužilý bojovník proti fašizmu.


Předválečná léta

Helena se narodila v české rodině, „Můj dědeček Antonín Albrecht, narozený v Nové Huti pod Nižborem u Berouna s babičkou Josefínou rozenou Vokáčovou z Žebráku u Berouna v roce 1868 odjeli do Ruska - gubernia Volyň do obce Mirohošť. Měli šest dětí . Nejmladší syn Josef se přiženil do obce Podhájce – vzal si Annu Zedníkovou, moji maminku. Moje babička z maminčiny strany, Marie Jirásková, se narodila ve Lhotce u Prahy (dnes Praha 4), odjela s rodiči a třemi bratry do Podhájce na Volyň, kde založili hospodu. Provdala se za Bohumila Zedníka, který s rodiči a dvěma bratry, přijeli na Volyň povozem zapřaženým koňmi z Černého Kostelce u Sadské. Moji prarodiče Zedníkovi měli čtyři dcery. Anna - moje maminka se provdala za Josefa Albrechta a usadili se v Podhájci, kde si postavili v r. 1920 dům. Moji rodiče měli tři děti. Tak se naši předkové rozrostli během dvou generací do široké rodiny“. Základní školu navštěvovala Helena v Mirohošti, polské gymnázium v Dubně.



Válečná léta

Po napadení Polska Německou armádou Podhájce obsadila 17. 9. 1939 Rudá armáda postupující k řece Bug. Po necelých dvou letech, obsadila Volyň německá armáda. „Němečtí dobyvatelé na Volyni řádili. V létě 1942 vyvraždili krutým způsobem obyvatele Českého Malína. Cenné věci, dobytek a drůbež vyrabovali, domy a hospodářská stavení zapálili. Vyhladili židovská gheta specielní jednotkou SS v městečku Mlýnově a v městě Dubno“.

„Když Němci dobojovali a sovětská vojska obsadila koncem ledna 1944 mé Podhájce, do města Rovna byla přesunuta k doplnění stavu 1. československá samostatná brigáda. Dnem 19. března 1944 zahájila v Rovně činnost československá odvodní komise. Také z obce Podhájce se dobrovolně přihlásilo a v různých útvarech čs. armádního sboru bojovalio jednatřicet mužů a dvě ženy. Emilie Krejčíková, provdaná Svítková byla ošetřovatelkou v 1. brigádě, já – Helena Albrechtová jsem ve 3. brigádě byla zařazena do intendance - zásobování.“ „Na Dukelském bojišti položili své mladé životy tři moji krajané z Podhájců: Vladimír Višner nar. r. 1922, svobodný, Bohumil Svítek nar. r. 1914, ženatý, otec 1 dítěte, Antonín Svítek, nar. r. 1917 ženatý, otec 1 dítěte.“

Helena se zúčastnila se svým útvarem bojů armádního sboru v Karpatsko-dukelské operaci. Všechny strasti a nebezpečenství překryla zpráva, o tom jak zahynul doma její milovaný tatínek. Představa o tom ji provází celým životem. „Tři občané z Podhájce byli určeni zásobovat čs. armádní sbor a Rudou armádu potravinami: Můj otec Josef Albrecht, nar. r. 1896, vedoucí SYLPA, můj strýc Vladimír Jirásek, z Kooperativy, a mlynář Vladimír Havlíček. Všichni tři se stali oběti fašistických nacionalistů banderovců, kteří je jako kolaboranty s Rudou armádou umučili a potom vhodili do studny v místní cihelně.“

Koncem dubna na Slovensku v okolí Liptovského sv. Mikuláše, při převozu zásob pro mužstvo se její „Studebacker" při přejezdu Němci poškozeného mostu zřítil do studeného Váhu a Helena utrpěla zranění krční páteře a nosu.

 


Poválečná léta

Teprve po válce mohla být operována a doléčena v Ústřední vojenské nemocnici v Praze ve Střešovicích. „Nejen, že mi zůstala po zranění památka na celý život, ale také přispěla k tomu, že jsem se v nemocnici seznámila se vým životním partnerem. Brňák, četař aspirant Ing. Křikava se léčil s mandlemi na stejném oddělení.“

Po vyléčení působila Helena Albrechtová v komisi pro umísťování volyňských Čechů, kteří se vraceli do Československa.Také rodina Albrechtova se usadila se v Podbořanech. Helena dne 7. 4. 1947 demobilizovala a v srpnu téhož roku se provdala za Ing. Křikavu.Má s ním čtyři dcery a vnoučata a pravnoučata.

„..v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jsem organizovala jednou měsíčně čtvrteční setkání „děvčat“ z 1. armádního sboru. Nezřídka mezi nás „děvčata“ zavítali, aby si zavzpomínali na společné zážitky z války, také „chlapci“, naši spolubojovníci. Setkání bývala v Obecním domě, později v„Repre“ nebo v ÚDA ( v Ústředním domě armády) v Dejvicích. Tato tradice vydržela až dodnes, i když nás je už jen hrstka děvčat – babiček, které se jednou za měsíc, poslední čtvrtek, sejdeme v Hotelu – Legie“.

Helena Křikavová, od přírody velmi činorodá, se zapojila do realizace putovní fotografické výstavy “Ženy bojující“ organizovanou Jiřinou Kopoldovou - Švermovou a Zoe Klusákovou Svobodovou. Zejména úspěšně přispěla ke shromážďování fotografií a dokumentů z osobních rodinných alb a archivů. „Navštívila jsem proto snad všechna děvčata po celé republice, nebo aspoň jsem jim napsala. Tehdy výstava „Ženy bojující“ procestovala řadu měst v Čechách a na Moravě. A to jsme si my děvčata výstavu o nás v těchto městech organizovaly samy.“

Z této výstavy, její autorky, připravili publikaci vydanou na objednávku v r. 1992 nakladatelstvím Naše Vojsko. Aby mohly vydání zaplatit, Helena Křikavová se ujala organizování sbírky mezi „devčaty“, která vynesla 67.000 Kč – polovinu nezbytné částky. Další polovinu přidal Český svaz bojovníků za svobodu.


Prameny

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.
Rozhovor s Helenou Křikavovou-Albrechtovou.

 

This section was produced with financial support from the Grant Fund of the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, for 2008.

© 2008 Czechoslovak Women Fighting in Foreign Military Units in World War II, All rights reserved
Production of WWW presentation WOLFWEB.CZ