Československé ženy
Language Selection: Česky English po russki
 home page  Site Map  Contact Us

Medailonky / Singerová svob. Bendinerová Gréta

Markéta Bendinerová provd. Singerová
 
umístění / zařazení:                                             zdravotnice (první polní sam. prapor, tankový prapor 1. čs. samost. brigády, dělostřelecký oddíl 1. čs. arm. sboru v SSSR)

datum a místo narození                                     5. 10. 1916 Egenberg - Gráz (Štýrsko, Rakousko

datum a místo úmrtí: )                                        17. 11. 1994 Praha

národnost::                                                           rakouská
vyznání: -

kmenové číslo, datum a místo odvodu:         784/ž, 1. 5. 1942 Buzuluk  

hodnost, ve které ji zastihl konec války /dnešní hodnost::       podporučík / podplukovník v. v.

 

Řády a vyznamenání:                                      1) Čs.válečný kříž 1939 2) Řád Rudé hvězdy 3) Stříbrná medaile čs. řádu za svobodu 4) Čs.voj. medaile za zásluhy

                                                                                II. stupně    5) Sov. medaile za vítězství nad Německem 6) Sov.řád Vlastenecké války II. stupně 7) Sov. medaile za                    

                                                                               osvobození Prahy 8) Sov. pamětní medaile 9) Čs. vojenská pamětní medaile se štítkem SSSR 10) Dukelská     

                                                                              pamětní  medaile

 
Předválečná léta:

Gréta pocházela ze Štýrska. Otec měl obchod se zemědělskými produkty, zemřel v r. 1934.  Měla ještě pět sourozenců.  Maminka i sourozenci emigrovali po anšlusu Rakouska do zahraničí, kde našli práci, někteří odešli do Anglie, někteří do SSSR.  V Grazu chodila do základní školy, absolvovala gymnázium a začala studovat medicinu na univerzitě. Ve čtvrtém semestru  musela studium přerušit. Při studiích medicíny se po několika letech opět sešla a sblížila s Gustavem Singerem, se kterým již kamarádila v dětství, ale Gustav se tehdy odstěhoval. Jejich cesty se zhruba na pět let rozešly. Gustav Singer vystudoval medicínu. Po promoci v roce 1938 se s Grétou oženili. Již jako manželé,  hned po anšlusu Rakouska, emigrovali do Československa. Gustav měl československý pas, který mu byl vydán v roce 1934 na základě domovského práva po otci, který se narodil ve slovenském městě Bytča. Novomanželé Singerovi se usadili na čas v Praze. V době pražského pobytu, Gréta vystřídala několik zaměstnání, jako uklizečka i jako guverantka u dětí. Po okupaci Čech a Moravy však byli nuceni emigrovat dále na východ, nejdříve do Polska, do Katowitz. Doufali, že dostanou anglická viza. Dříve, než je dostali, napadlo Německo Polsko.  Singerovi po dramatickém putování válčícím Polskem se dostali na území Sovětského svazu. Protože ilegálně překročili sovětské hranice, byli soustředěni s ostatními emigranty v internačním táboře a po výslechu jim bylo umožněno, jako politickým emigrantům, si najít zaměstnání. Rok a půl pracovali v Kamenci Podolském, Gustav jako oční lékař v nemocnici, Gréta v hygienickém ústavu až do narození dítěte, holčičky. Po napadení SSSR Německem evakuovali na východ, na území Severního Kavkazu do města Georgievska.Tam našli zase zaměstnání, Gustav jako lékař, Gréta v závodě zpracovávajícím drůbeží maso. 13. září jim holčička zemřela. Tato událost a přiblížení Němců k severnímu Kavkazu je vedlo k tomu, že se spojili s Gretinou maminkou a starší sestrou a odsunuli se dál na východ za Volhu do města Ufy při Uralu. Tam se dověděli, že byl vyhlášený nábor do tvořící se jednotky v Buzuluku. Oba se bez dlouhého rozmýšlení rozhodli vstoupit do jednotky. Nejdříve se do Buzuluku rozjel Gustav a za tři měsíce za ním přijela i Gréta.

 Válečná léta:

Greta v Buzuluku absolvovala kurz pro zdravotnice a byla zařazena do  3. roty 1. čs. sam. polního praporu. Její manžel byl jako lékař ve 2. rotě. Gréta byla v Buzuluku  ubytována společně s ostatními děvčaty.  Byla velmi družná, velmi skromná a svými vojenskými družkami oblíbená.
Věra Tichá vzpomíná na manžele Singrovy: „Lékař Gustav Singer a jeho žena Grétka Singerová byli moc hodní lidé.…Jejich mateřským jazykem byla němčina, ale snažili se usilovně hovořit česky. Doktorovi to docela šlo, ale Gréta se nikdy pořádně nenaučila. Hovořila půl na půl.“

Po téměř ročním výcviku oba odejeli v únoru 1942 s jednotkou do Sokolova. Gréta patřila k prvním 38 ženám, které odejely na frontu. Jako zdravotnice poskytovala první pomoc raněným vojákům a pomohla je odsunout do zázemí. MUDr. Gustav Singer vzpomíná na bitvu u Sokolova: „ Když šel dne 9. 3. protiútok, běžel jsem se zdravotnicemi ke břehu. Byla tam i moje Gréta…při střelbě jsme museli všichni zalehnout a naše oblečení okamžitě nasáklo vodou…Za mnou ležela Gréta. Snažil jsem se ji chránit před střelbou vlastním tělem, měl jsem hrozný strach, že se jí něco stane..“  Po ústupu ze Sokolova, Dr Singer hned zorganizoval obvaziště, kde s Gretou a dalšími zdravotníky poskytovali ošetření raněným a nemocným.Po sokolovské bitvě musel prapor za dramatických podmínek ustoupit, aby se nedostal do německého zajetí. Od německých jednotek, které je obkličovaly, unikl prapor za řeku na území držené Sovětskou armádou, přes most, který po přechodu posledního vojáka byl vyhozen do povětří. Dr. Singer vzpomíná, jak plukovník Svoboda čekal u mostu, aby se ujistil, že přešel poslední voják.

Po sokolovské bitvě, byl zasloužený odpočinek v ukrajinské vesnici Veseloje. V Novochopersku se prapor, díky příchodu především Rusínů z Podkarpatské Rusi, kteří byli propuštění z gulagů, přeorganizoval v 1. samostatnou brigádu.  S brigádou, ve zdravotnickém praporu, se zúčastnili manželé Singrovi bojů o Kyjev i úporných bojů za osvobození pravobřežní Ukrajiny. Dr. Singer vzpomínal s obdivem na to, jak sovětská vojska dobývala přechod přes širo-širý Dněpr, a předmostí na druhém břehu. Něco, co si nemohli před tím vůbec představit, jak by se uskutečnilo. Na trvalo se všem vojákům vepsalo v paměť, jak je v ranních hodinách Kyjevané vřele vítali jako osvoboditele. "Zdálo se, že Kyjevané zešíleli. Křičeli a plakali radostí, líbali a objímali naše vojáky. Snad jen na počátku bylo trochu rozpaků. Mátly je naše battledressy. Ale pak celé město volalo- Naši, naši, svoji, Čechoslovaki, dorogie, rodnyje.!" -  To byl listopad 1943. Začátek roku 1944 byl poznamenán těžkým bojem a spoustou raněných u Bílé Cerkve. zdravotníci měli hodně práce.

V Jefremově, kde se vytvářel 1. armádní sbor v SSSR, v první polovině března  byli oba manželé převeleni nejdříve k  paradesantní brigádě a posléze k 2. rotě první brigády. S nimi se Gréta zúčastnila bojů na Dukle jako chirurgická sestra a dále bojů o osvobození Slovenska. " Já jsem se stala členkou malé operačky spolu s Grétou Singerovou. Střídaly jsme se po čtyřiadvaceti hodinách. Kromě lékařů a dalších sester, neboť se operovalo nejméně na čtyřech stolech." (V. Tichá)  Spolu s dělostřelci armádního sboru byli přesunuti ze Slovenska  k polskému Jaslu i zdravotníci, aby se s nimi v lednu zúčastnili slavného boje dělostřelců při zahájení velké ofenzivy u Jasla. Odtud se vrátili zpět ke sboru, k 5. dělostřeleckému pluku jako zdravotní hlídka. Zúčastnili se náročných bojů u Vrútek a konec války je zastihl u  Vsetína.

17. května pochodovali  Prahou i zdravotníci. Dr. Gustav Singer se již nesetkal se svou rodinou. Stala se obětí nacistů.

Poválečná léta:

Gréta Singerová, na rozdíl od svého manžela, nedemobilizovala a stala se důstojnicí z povolání. Absolvovala dvouletou zdravotnickou školu organizovanou ČK pro vojenské sestry.   Pracovala jako zdravotní sestra v Ústřední vojenské nemocnici na ortopedickém oddělení. Dr. Singer v téže nemocnici působil jako oční lékař, zástupce náčelníka očního oddělení, s vyjímkou jednoho roku, kdy byl vyslán Ministerstvem zdravotnictví do Vietnamu. Singerovi vychovali po válce dva syny. Do důchodu odešla pplk. Markéta Singerová v r. 1970. Zemřela 17. listopadu 1994

 
Prameny a literatura:

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru.

Rozhovor s Gustavem Singerem, Jiřinou Kopoldovou a Věrou Tichou.
 
Tichá, Věra: Po boku mužů. Praha 1966. Cesty k domovu, Praha r. 2003
 

This section was produced with financial support from the Grant Fund of the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, for 2008.

© 2008 Czechoslovak Women Fighting in Foreign Military Units in World War II, All rights reserved
Production of WWW presentation WOLFWEB.CZ