Československé ženy
Language Selection: Česky English po russki
 home page  Site Map  Contact Us

Medailonky / Ptáčková (Deylová) Anna

Anna Ptáčková, provd. Dejlová

 

umístění / zařazení: zdravotnice, spojařka (1. č. sam. polní prapor, 1. čs. brigáda 1. čs. arm. sboru v SSSR)

datum a místo narození / datum a místo úmrtí: 2. 9. 1923 Černovice (Bukovina, Rumunsko)

národnost: česká

vyznání: římskokatolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 1074/ž, 30. 11. 1942 Buzuluk

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: podporučík / kapitán v. v.

řády, vyznamenání: Čs. válečný kříž 1939 (1943), sovětská Medaile Za odvahu (1943), Sokolovská pamětní medaile (1948)

 

Předválečná léta:

Anna se narodila v rodině modeláře kovů Ptáčka, zaměstnance firmy Wikov, která vyráběla zemědělské stroje. Otec získal kvůli své vysoké kvalifikaci dobré místo ve slévárně kovů v Bukovině, v Becích u Černovic. Tam se také narodily dvě děti, Anna a Karel, které dostaly gymnaziální vzdělání.

Válečná léta:

V roce 1940 po tzv. druhé vídeňské arbitráži připadla Bukovina Sovětskému svazu. Po vypuknutí sovětsko-německé války, byli Ptáčkovi coby cizí státní příslušníci (měli československé. a pak protektorátní pasy) internováni v Orankách. Zde se poprvé rodina Ptáčkova potkala s internovanými čs. vojáky a čs. občany, kteří žili v SSSR. Později odjeli do Taškentu, kde začali pracovat v kolchozu Iskra v obci Džirdžuji.

Po výzvě ke vstupu do čs. jednotky, se Ptáčkovi rozjeli do Buzuluku. Nejprve odjel otec s bratrem, Anna s maminkou Emilií dorazily později. Rodiče byli umístěni v náhradním pluku a oba sourozenci byli odvedeni. Karel Ptáček prošel kurzem pro snajpery - ostřelovače a Anna zdravotnickým kurzem. Anna Ptáčková byla jednou z prvních 38 žen, které odjely s 1. čs. samostatným polním praporem na frontu k Sokolovu. Anička byla zařazena jako sanitářka k 3. rotě npor. Vladimíra Janka a při protiútoku 2. a 3. roty na Němci obsazené Sokolovo poskytovala první pomoc raněným a odtahovala je do bezpečí. Nerozlišovala dokonce, jestli se jedná o československého nebo sovětského vojáka.

Dne 10. 3. Anna Ptáčková prokázala spolu s Vlastou Pavlánovou velkou statečnost, o něčem z jejího odvážného chování vypovídá text návrhu na vyznamenání:

Des. Vlasta Pavlánová – velitelka hlídky a svob. Anna Ptáčková10. 3. v úseku Sokolova se prodraly pod silnou palbou německých minometů odkrytým terénem k dvěma raněným sovětským tankistům 179. pěší brigády, zjistily že mají těžká zranění, poskytly jim první pomoc a odtáhly je do krytu. Návrh na medaili Za odvahu.“

Celou tuto událost sledoval svým dalekohledem se zatajeným dechem velitel tankové brigády. Když jedna z nich cestou upadla, vypadalo to, že je zraněna, naštěstí jenom zakopla. Oba dva tankisté byli zachráněni. Když později vyšel v sovětských článek o čs. vojácích u Sokolova, objevila se tam i fotografie Aničky Ptáčkové.

Při vzniku brigády se Anna v Novochopersku přeškolila na spojařku a v této funkci také odjela na frontu ke Kyjevu. Byla také svědkem bombardování jednoho ešalonu u Jachnovštiny a pomáhala zachraňovat raněné vojáky. Při tom sama utrpěla zranění na hlavě, které ji zanechalo jizvu na čele a kromě toho trpěla následně i po válce chronickými bolestmi hlavy. V bojích za Kyjevem padl její bratr Karel Ptáček. Tuto ztrátu velmi těžce prožívala, bratr ji byl velmi blízkým člověkem.

Vyznamenala se i v bojích u Buzovky (leden 1944), když se v jednu chvíli měla skupina vojáků přesunout v husté palbě. Anna tehdy strhla ostatní, když se jako první s radiostanicí rozběhla na nové místo jen pár sekund předtím, než na jejich staré stanoviště dopadla bomba.

Jako spojařka se účastnila i bojů na Dukle a za osvobozování Slovenska. Konec války ji zastihl v hodnosti podporučíka. Anička pro svou milou a obětavou povahu byla všemi svými bojovými druhy i veliteli velmi oblíbená.

Poválečná léta:

Anna Ptáčková po válce zůstala v armádě a rozhodla se absolvovat pilotní výcvik. Kromě ní se do kurzu přihlásily ještě Cecilie Maslejová-Eliášová, Jarmila Kaplanová-Habrštátová a Edita Tobiášová-Neuwirthová. Anna po absolvování výcviku pracovala jako letecký kurýr. Později se také podílela na přípravě a vybudování leteckého operačního sálu ve Kbelích. Jako pilotka u 1. Leteckého operačního střediska sloužila až do roku 1951, kdy musela odejít do důchodu kvůli starému zranění z války. Provdala se za kolegu z letiště Jaroslava Dejla a měla s ním dvě děti.

Prameny a literatura:

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. Čs. arm. sboru v SSSR

VÚA, VHA, SSSR-II, i.č. 28, sign. 12/8, kart. 3, sv.2 – Čs. jednotka v SSSR-1.prapor, Návrhy na vyznamenání za Sokolovo a doklady k návrhům.

Brož, Miroslav: Hrdinové od Sokolova. Praha 2006.

Tichá, Věra: Po boku mužů. Praha 1966

 

 

 

This section was produced with financial support from the Grant Fund of the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, for 2008.

© 2008 Czechoslovak Women Fighting in Foreign Military Units in World War II, All rights reserved
Production of WWW presentation WOLFWEB.CZ