Československé ženy
Language Selection: Česky English po russki
 home page  Site Map  Contact Us

Medailonky / Křížková provd. Jiráková Jiřina

 

Jiřina Křížková provd. Jiráková

 


umístění / zařazení: chirurgická sestra ( Kurz chirurgických sester při vojenské nemocnioci v Kyjevě, polní nemocnice 4. brigády 1. čs. arm.sboru v SSSR)


datum a místo narození: 20. října 1926, Dolbunov


národnost: česká


vyznání: pravoslavná


kmenové číslo, datum a místo odvodu: srpen, Rovno 25. srpna 1944


hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost: četař aspirant, / podporučík, 2000 pplk. vz.


řády, vyznamenání: Medaile za zásluhy II. stupně, Medaile SSSR, a několik ruských a polských medailí


 


Předválečná léta

"Narodila jsem se ve městě Zdolbunově, v polské části Volyně. Měla jsem ještě jednu mladší sestru Evženii. Rodiče byli Češi. Dědeček z tatínkovy strany pocházel z Jičínska a babička z Příbramska. Maminka byla od 6 let sirotkem, maminka ji zemřela na tyfus, zatím co tatínek byl ve válce, tak mnoho o svých rodičích nevěděla.
Otec měl ve Zdolbunově krejčovskou dílnu, maminka byla v domácnosti. Od první třídy jsem chodila do české školy. Ředitel byl mladý zapálený vlastenec z Československa, který nám vyprávěl o republice a tak nám , dětem, zasel do duší pravé vlastenectví. Přesto, že jsme naší republiku nikdy neviděly, jen o ní slyšely, nebo četly, milovaly jsme ji.

Když mně bylo 13 let, došlo u nás k velkým změnám. V roce 1939, část Polska a Volyň byla připojena k Sovětskému svazu. O dva roky později, 22. června 1941, vypukla válka a naše území obsadili Němci. Němci začali postupně zavírat školy a odvážet mládež do Německa na nucené práce. Já jsem v lednu 1942 nastoupila u nás ve Zdolbunově do železniční nemocnice, která byla blízko nádraží. Zdolbunov byla velmi důležitá železniční křižovatka. Stále plná vojenských ešalonů. Vlaky s vojáky jedoucími na frontu se střídaly s vlaky vezoucími munici a zbraně. Tento železniční uzel byl denně několikrát bombardován a město také. Životní i pracovní podmínky byly velmi těžké. Spousta raněných a zdravotního personálu málo. Když naše město bylo Rudou armádou osvobozeno od Němců a přišla naše československá vojenská jednotka na naše území, Volynští Češi vstupovali hromadně a dobrovolně do armády. Hlásili se muži, ženy i celé rodiny.


Válečná léta
Odešla jsem do armády v srpnu 1944. Dříve mě nechtěla železniční nemocnice uvolnit. Nejdříve jsem byla odeslána do Kyjeva, do kurzu chirurgických sester (sálových) při sovětské vojenské nemocnici. Byl tam uspořádán pro naše příslušnice československé vojenské jednotky. Po ukončení kurzu jsme byly odvezeny k náhradnímu pluku čs. armádního sboru. Zde jsme byly přiděleny do ošetřoven a polních nemocnic. Byla jsem přidělena ke 4. brigádě armádního sboru. Krátkou dobu jsem působila na předsunutém stanovišti, kde jsme raněným poskytovali první odborné ošetření. Od nás byli transportováni do polních nemocnic. Na předsunutém stanovišti jsme byly jedna lékařka, dvě zdravotní sestry ( se mnou byla Mařenka Nováková), 10 zdravotníků a jeden poručík, který zajišťoval odvoz raněných do polních nemocnic. Po nějaké době jsem byla převelena do polní nemocnice na chirurgický sál. S ní jsem se zúčastnila bojů na Slovensku – Liptovský Mikuláš, Vrůtky a další místa. Byly tam těžké boje, Němci se úporně bránili, bylo hodně raněných. Konec války zastihl naší nemocnici při přesunu na Moravě.


Poválečná léta
Po válce jsem zůstala v armádě. Absolvovala jsem dvouletou zdravotní školu organizovanou pro nás válečné sestry, Čs. červeným křížem při Ústřední vojenské nemocnici.ve Střešovicích. Abychom si doplnily naše praktické zkušenosti o teorii. Pak jsem po nějakou dobu ve vojenské nemocnici pracovala, odkud jsem byla převelena na zdravotní správu MNO, kde jsem sloužila do roku 1952. Demobilizovala jsem v hodnosti nadporučíka.

V roce 1946 jsem se provdala za kamaráda z války, Kyjevského Čecha, Eduarda Jiráka, který zůstal sloužit v armádě. Měli jsme 3 děti. Po 8 leté pauze jsem opět nastoupila do zdravotnictví a sloužila jsem ve zdravotnictví jako sestra až do důchodu.. Posledních 10 let před důchodem jsem pracovala ve zdravotnické škole v Praze, v ordinaci pro dorost. Rodiče a sestra repatriovali do Československa v únoru 1947.

Za svou válečnou práci jsem byla vyznamenána několika českými a ruskými medailemi. Pamětními medailemi SSSR, Medaile za zásluhy II. stupně, Medaile za osvobození Prahy (ruská), Medaile Účastník 2. svět. války (ruská) Medaile Žukova, Medaile 40 let od vítězství nad Germanijej, Orden otěčestvennoj vojny (ruský), Medaile 50 let osvobození Ukrajiny a další. 6. dubna 2000 jsem byla povýšena na pplk. v záloze."

 


Prameny
Vyprávění o sobě pplk. v z. Jiřiny Jirákové
VÚA Praha, seznam příslušníků 1. Čs. arm. sboru v SSSR.


 


 

 

 

This section was produced with financial support from the Grant Fund of the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, for 2008.

© 2008 Czechoslovak Women Fighting in Foreign Military Units in World War II, All rights reserved
Production of WWW presentation WOLFWEB.CZ