Československé ženy
Language Selection: Česky English po russki
 home page  Site Map  Contact Us

Medailonky / Lanzerová Amalie

umístění / zařazení kuchyně, zdravotnice, zubní ambulance

datum a místo narození 15. 04. 1894 Michalkovice u Mor. Ostravy

datum a místo úmrtí 1971 Moravská Ostrava

národnost

vyznání

kmenové číslo, datum a místo odvodu 993/ž 27. 08. 1942, Buzuluk

hodnost na konci války / dnešní hodnost četař

řády, vyznamenání Čs. Medaile za zásluhy II. stupně, a I. stupně, Čs vojenská medaile se štítkem SSSR 1945



Předválečná léta

Amalie (Malči) pocházela z Michalkovic u Mravské Ostravy. Provdala se za obchodníka Emila Lanzera, který se vrátil jako voják z 1. světové války. Ze štˇastného manželství se narodili tři chlapci – Walter (1919), Norbert (1922) a nejmladší Kurt (1928). Po Mnichovu, v září 1938, Těšínsko, kde Lanzerovi žili bylo zabráno Polskem. Prvého září 1939, bylo Polsko napadeno Německem, i když s ním mělo smlouvu o neútočení a celá rodina Lanzerová byla nucena utéct před postupující německou armadou. Polskou hranici překročila u Rychvaldu, prošla Bielskem, Krakovem Přemyšlem, až do Lvova. Tam také dorazila sovětská vojska. Po Novém roce, byla Lanzerova rodina spolu s dalšími přesídlena do severní části Gorkovské oblasti. Zde pracovala jako lesní dělníci dva roky. Pak se přesídlila na jih do Uzbekistanu. Zde se Lanzerovi dověděli o vznikající československé vojenské jednotce v Buzuluku.


Válečná léta
Celá rodina se rozhodla dobrovolně do ní vstoupit. Otec se dvěma staršími syny odejel do Buzuluku jako první. Amalie s nejmladším Kurtíkem. ještě nějakou dobu zůstala v kolchoze, kde dosud pracovala na zavlažování polí. Za čtyři měsíce po manželovi, v srpnu také Amalie přijela do Buzuluku s nejmladším synem. Oba také vstoupili do jednotky. S manželem se již nesetkala, zemřel krátce po příjezdu na úplavici.Synové, dokud mohli, to tajili před matkou. Také oni, v té době, prodělali těžké onemocnění, Norbert těžký zápal plic a Waltrovi omrzly prsty u nohou a musely být amputovány. Maminku však již vítali ve vojenském stejnokroji. Kurt se stal nejmladším příslušníkem vojenské jednotky, byl zařazen jako vojín-elév.. Když oba starší bratři odjížděli k Sokolovu, Amalie ležela se zápalem plic v nemocnici a nemohla je ani vyprovodit.

Na frontě byl Walter zařazen k první kulomentné rotě, která byla určena jako posila Jarošovi roty. Osmého. Března 1943, po přímém zásahu německým dělem, padl Walter., který obsluhoval těžký kulomet. O pouhých několik hodin ho přežil bratr Norbert. Padl 9. března. Než šel do protiútoku prohlašoval, že musí pomstít bratra. Oba padli přesně za rok po úmrtí otce.

Matka Amalie ve vysokých horečkách v nemocnici měla vidění, že chlapci padli. Ranění vojáci, kteří se vraceli od Sokolova a které dotatovala na své syny, neměli odvahu matce říct o jejich jejich osudu. I veliteli praporu, plukovníku Svobodovi, nebylo lehké zdělit matce o ztrátě dvou synů. Pozval si ji do kanceláře, kde matce Amalii Lanzerové políbil ruku a vyslovil hlubokou soustrast. Vyprávěl ji, jak její synové statečně bojovali a jak padli. Slíbil ji, že její poslední syn, vojenský elév Kurtík, zústane se svou matkou. Kurt nejprve byl přidělen k první kulometné rotě jako spojař a pak k hudební četě, kde se velmi rychle naučil hrát na nástroje a zúčastnil se s čs. vojeským hudebním souborem Slovanského sjezdu v Moskvě. Posléze byl zařazen do druhé paradesantní rigády, kde prošel výcvikem, ale na Slovensko vysazen nebyl. Na Dukle sloužil u spojařů, táhal telefonní vedení a v Barwínku v zaminovaném prostoru je opravoval. Se svým plukem došel na Moravu, kde skončil svou bojovou cestu.

Matka Amalie pomáhala zachraňovat životy jiných, když nemohla pomoct svým. Sloužila jako sestra u zdravotní čety a později byla zařazena jako instrumentářka ambulance MUDr Wintra.

Po Válce

Válku skončila, kdysi pětičlená rodina Lanzerova ve dvou - matka a syn. Amalie se vrátila do Ostravy, kde se sblížila s jedním ze spolubojovníků, který se stal jejím druhem a oporou na stáří. Kurtík se rozhodl odejet do nově vzniklého státu Izrale, kde se stal profesionálním vojákem, sloužil u výsadkářů. Několikrát ji navštívil v Československu, jednou navštívila Amalie syna v Izraeli. Syn ji navštěvoval.

Životní příběh Amalie Lanzerové vypráví o statečném a bolestiplném životě matky. O tom , když ztratila to nejcennější co měla, dva syny a manžela, obětavě pomáhala druhým.

Literatura:


VHA
Brož, Miroslav, „I za nás Bojovali...“ 1. Část, vyd. ČsoL, Praha 2009

This section was produced with financial support from the Grant Fund of the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, for 2008.

© 2008 Czechoslovak Women Fighting in Foreign Military Units in World War II, All rights reserved
Production of WWW presentation WOLFWEB.CZ