Československé ženy
Language Selection: Česky English po russki
 home page  Site Map  Contact Us

Medailonky / Biněvská (Vielošíková, Lisková) Valentina

                                                     Obrázek 36022

 

 

Valentina, Vanda Biněvská, prov. Vielošíková, Lisková

 

 

umístění / zařazení: snajperka, zdravotnice, parašutistka (2. paradesantní brigáda 1. čs. arm. sboru)

datum a místo narození / datum a místo úmrtí: 27. 9. 1925 Umaň (Čerkasská oblast, Ukrajina)/ 26. 3. 1991

národnost: česká

vyznání: římsko-katolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 448/ž, Buzuluk 27. 2. 1942 .

hodnost, ve které ji zastihl konec války /  dnešní hodnost: četař / kapitán vz.

řády, vyznamenání: Čs. medaile  Za chrabrost před nepřítelem,  Čs. válečný kříž 1939, Řád Slovenského národního povstání II. tř., Čs. medaile za zásluhy II. stupně,  Sokolovská pamětní medaile, Řád rudé hvězdy, Sovětská medaili za vítězství nad fašizmem r. 1945, Dukelská pamětní medaili, medaili k 20. výročí SNP, Čs, pamětní medaile se štítkem SSSR, Odznak  čs. partyzána, Čestná medaile 1. stupně Zasloužilý bojovník proti fašizmu, Čestná medaile 2. stupně Zasloužilý bojovník proti fašizmu, Pamětní plaketa k 25. výročí bitvy u Sokolova, Medaile VG SNP za ocenění a uznání zásluh jako priamému účastníkovi bojov u Sokolova, Odznak 4. Ukrajinského fronta, Orděn Otěčestvěnnoj vojny 2. stupně (14.9.1988), Čestný odznak ČSBS, Za zásluhy ČSLA 2. stupně jako rezortní čestné uznání ČSLA, Pamätná medaila za spoluprácu s muzeom v B. Bystrici, Odznak výsadkára čs. ludové armády.

Předválečná léta:

Vanda se narodila v české rodině v Umani na Ukrajině. Měla ještě mladší sestru Věru (1929) a bratra Kazimíra (1937). Otec zemřel v roce 1934 a matka Růžena Biněvská ( viz medailonek ) se za dva roky opět provdala za Luciána Morozoviče polského původu.

Válečná léta:


V době napadení SSSR Německem v r. 1941, rodina Vandy bydlela ve stanici Koltubanka, nedaleko Buzuluku, kde její otčím Morozovič pracoval v lesním hospodářství. Z rodiny byla první, která vstoupila jako vojínka do tvořící se vojenské jednotky 27. února 1942.

 

 Valentina Biněvská (jméno Vanda obdržela při křtu), absolvovala zdravotní kurz a jako výborná střelkyně byla zařazena do kurzu odstřelovačů (snajperů). S 1. čs. samostatným praporem odejela k Sokolovu, kde byla zařazena jako pozorovatel – snajper u štábní roty. U Sokolova onemocněla. V bojích o Kyjev byla nasazena jako zdravotnice. Když se začala v r. 1944 organizovat 2. paradesantní brigáda, vstoupila do ní, prodělala výcvik výsadkáře, byla přidělena k brigádní ošetřovně, jako zdravotnice, úkolovaná příležitostně jako odstřelovačka. V Jefremově se provdala za Slováka z 2. paradesantní brigády Vielošíka. Po stažení 2. brigády z počátečních bojů o Duklu, kdy byla brigáda shozena na území Slovenska v operaci na pomoc SNP, byla i Vanda shozena na povstalecké území. Pro nepřízeň počasí let nad Slovensko se několikrát opakoval, než mohla být vysazena. Ošetřovala raněné, kteří byli letecky odesíláni do týlu sovětské fronty, později umisťovány u místního obyvatelstva. Po potlačení SNP odešla s brigádou do hor. Ta se nejdříve spojila s partyzánskou skupinou Jegorova. Po dramatickém ústupu do hor, přes hřbet Chabenec, ve skupině, ve které byl i Jan Šverma, v Horné Lehotě u Podbrezové byla zajata Němci. V zajetí byla držena od 3. 3. do 17. 3. 1945 v Bánské Bystrici. Za pomoci slovenské občanky, se jí podařilo ze zajetí uniknout Přidala se k partyzánské skupině „Stalin“ se kterou se v dubnu 1945 v Kežmaroku spojila opět s 2. brigádou a posléze 1. armádním sborem. Válku končila v hodnosti četař

 

Úryvek z vyprávění Vandy o své účasti ve SNP pro novináře: "U Sokolova jsem zažila hrozné pochody, ale s pochodem na horských hřbetech na Chabenec je nelze srovnat. Byli jsme při něm přepadeni Němci. Naše brigáda se probojovala a k večeru se dostala k partyzánské skupině Jegorova. Protože se však nepřitel objevil v blízkosti, byli jsme nuceni přejít na druhou stranu Chabence. Namahavý pochod trval tři dny a noci, až jsme dorazili do Klačanské doliny. Mezi námi byl zkušený velitel plk. Asmolov,  byli také Jan Šverma, Rudolf Slánský, plk. Přikryl a jiní, kteří nás vedli. Brigáda byla rozdělena na roty – byla jsem přidělena k 1. rotě kpt. Muzikanta. Příslušníci roty odešli, aby získali zprávy a potraviny, já zůstala s jedním vojákem v hájovně a vařila, když se náhle objevili Němci, utekla jsem i s nedovařenou husou do blízkého lesa. Když jsem pak husu v bezpečí dovařila, zjistila jsem, že byla cestou prostřelená. Druhý den jsme se vrátili k brigádě, moje rota zůstala nezvěstná. Další den se brigáda vydala na pochod – pochod smrti k Ďumbieru. Šplhali jsme po příkré stráni za nepříznivého postavení. Němci byli na kopcích zatím co my v dolině v odkrytém terénu. V poledne jsme se dostali na protější hřeben hory. Celou noc jsme po něm šli. Ten strašný pochod si vyžádal asi 60 životů. Vyčerpáním při něm zahynul i poslanec Jan Šverma.....“ během průzkumných akcí v okolí Podbrezové Vanda onemocněla a byla dopravena do Dolní Lehoty, obsazené již Němci. Koncem února byla udána a zajištěna Gestapem, eskortovaná do Banské Bystrice a tam držená. Asi po měsíci se jí za pomoci matky spoluvězenkyně podařilo uprchnout a ruská partyzánka ji odvedla k partyzánské skupině Stalin. S ní pak přešla frontu v okolí Bánské Bystrice a dostala se do Kežmaroku k 2. paradesantní brigádě.

 Poválečná léta:

Vanda zůstala v armádě jako voják z povolání. Sloužila jako velitel spojovací skupiny 1. vojenské oblasti až do roku 1951, kdy ze zdravotních důvodů odešla z armády v hodnosti nadporučíka. Pracovala jako prodavačka a v šedesátých letech se provdala za Františka Lisku, se kterým měla dceru Evu. Zemřela v roce 1991 na rakovinu.

Prameny a literatura:

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.

Rozhovor s Věrou Biněvskou-Holubevou.

Brož, Miroslav: Hrdinové od Sokolova. Praha 2006.

Tichá, Věra: Po boku mužů. Praha 1966.

Vitáková, Alena: Ženy v řadách 1. Čs. sam. polního praporu. Vznik jednotky v Buzuluku. In: Historie 2006. Sborník prací z 12. Celostátní studentské vědecké konference konané 7.- 8. prosince 2006 v Ostravě. Ostrava 2007.

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Vydal: Vojenský historický ústav Praha a Vojenský historický ústav Bratislava. Praha 2005.

 

 

 

This section was produced with financial support from the Grant Fund of the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, for 2008.

© 2008 Czechoslovak Women Fighting in Foreign Military Units in World War II, All rights reserved
Production of WWW presentation WOLFWEB.CZ