Československé ženy
Language Selection: Česky English po russki
 home page  Site Map  Contact Us

Medailonky / Biněvská (Hamerníková,Morozovičová) Růžena

Růžena Hamerníková, provd. Biněvská, Morozovičová



umístění / zařazení: velitelský dům v Buzuluku a Jefremově- správcová, později dětský domov (1. čs. arm. sbor v SSSR)

datum a místo narození / datum a místo úmrtí: 27. 9. 1900 Slavuta (Ukrajina) / 5. 3. 1946 Praha

národnost: česká

vyznání: římskokatolické

kmenové číslo, datum a místo odvodu: 6.794/ž, 29. 1. 1944 Jefremov.

hodnost, ve které ji zastihl konec války / dnešní hodnost:

řády, yznamenání / výnosem MNO čj.22-232-I./př. 45 ze dne 18.8.1945 – in memoriam čs. medaile Za zásluhy II. stupně



Předválečná léta



Růžena Hamerníková - Biněvská pocházela z Třeboňska. Její otec Jan Hamerník byl správcem na hospodářství knížete Sangušky na Ukrajině, zatím co jeho manželka Marie roz. Černá se sedmi dětmi žila a hospodařila doma na Třeboňsku. Růžena byla jejich druhé dítě. Narodila se však na Ukrajině ve městě Slavuta, když její maminka navštívila svého manžela. Za 1. světové války v r. 1917, se provdala v Třeboni za Nikonora Biněvského. Po svadbě jeli novomanželé navštívit tatínka. Bylo to v dosti nevhodné době, vypukla v Rusku i na Ukrajině revoluce a tatínek Jan Hamerník se vrátil do Čech. Růžena, která onemocněla tyfem, se nemohla vydat na cestu a uvízla na Ukrajině na trvalo. S ní její starší sestra Marie, která zůstala, aby ji ošetřovala.


Novomanželé Biněvských se usadili v Pohorila u Umaně (Čerkaská oblast). Tam se jim narodili 3 děti. Mikuláš v r. 1919, který později jako 15 letý zemřel na TBC, Valentina (Vanda) v r. 1925 a Věra v r. 1929. V roce 1934. Růžena ovdověla. V roce 1936 se znovu provdala za Luciana Morozoviče, úředníka v lesním hospodářství. V r. 1937 se jim narodil syn Kazimír.V roce 1937 - 38 se Morozovičovi přestěhovali do Orenburské oblasti, nedaleko města Buzuluk do stanice Koltubanka. Lucian Mozorovič zde pracoval v lesním hospodářství, Růžena byla s dětmi v domácnosti. Tam je i zastihla v roce 1941 válka


Válečná léta

Když se v roce 1942 dozvěděli, že v nedalekém Buzuluku vzniká československá vojenská jednotka, Růžená Biněvská s rodinou se rozjela do Buzuluku. Nejdříve vstoupila do jednotky jako vojínka Vanda. Po ní v dubnu přišla i paní Růžena s dvanáctiletou Věrou a pětiletým Kazimírem. O ty se postaral sociální referát pod patronací Čs. červeného kříže, zřízený při Náhradním praporu. Růžena Biněvská - Morozovičová byla zpočátku přijata jako civilní zaměstnanec. Nejdříve sama, později i se svým manželem byli správci velitelského domu u velitele jednotky pplk. L. Svobody. Po odjezdu Polního praporu k Sokolovu u velitele Náhradního pluku npor. Jaroslava Dočkala, později po přemístění Náhradního pluku do Jefremova u generála J. Kratochvíla. V Jefremově 29. ledna 1944 byla odvedena jako vojín čs. armádního sboru č. 6794/ž. Po sboru na frontu a předání velitelského domu sovětskému velení, Růžena Biněvská – Morozovičová pracovala i s manželem v dětském domově při Náhradním praporu.

Manželé Morozovičovi měli na východním Slovensku, když přepravovali dětský domov do Lučivné, těžkou auto-havarii,. Růžena Biněvská utrpěla složité, několikanásobné zlomeniny končetin a zranění páteře. Z Užhorodské nemocnice, kde podstoupila několik operací, byla po skončení války převezena, do půl těla v sádrovém obalu, do nemocnice do Prahy. Z nemocnice již nevyšla a zranění po dlouhodobé léčbě podlehla 6. března 1946.

Poválečná léta

---


Prameny a literatura

VÚA Praha, seznam příslušníků 1. čs. arm. sboru v SSSR.

Rozhovor s Věrou Biněvskou-Golubevou.

This section was produced with financial support from the Grant Fund of the Dean of the Faculty of Arts, Masaryk University, Brno, for 2008.

© 2008 Czechoslovak Women Fighting in Foreign Military Units in World War II, All rights reserved
Production of WWW presentation WOLFWEB.CZ